Jestliže nějaký muž uslyší, že se žena rozhodla si udělat řidičský průkaz, kolikrát kolem něčeho takového mají plno hloupých poznámek. Ve výsledku ale taková žena klidně může jezdit daleko lépe než samotný muž. Něco takového ale žádný muž nikdy nepřizná. Snad neexistuje muž, který by řekl, že jeho žena nebo jakákoliv jiná žena, řídí lépe než on sám. Existují ale ženy, které i když měly v autoškole ze začátku strach, jsou dnes velmi dobrými řidičkami, jelikož se svého strachu zbavily. Každý člověk, který se přihlásí do autoškoly, a ještě nikdy neseděl za volantem, může mít strach. Něco takového je zcela pochopitelné, protože takový člověk opravdu neví, co jej čeká nebo naopak nečeká.

Je dobré si pečlivě vybírat autoškolu, a to už jen proto, aby se vám nestalo, že kvůli člověka, který vás bude učit jezdit, budete mít trauma. I něco takového se dnes bohužel stává a je mnoho lidí, kteří kvůli tomu, kdo je učil řídit, mají takové trauma, že od autoškoly za volant již nikdy nesedli. Existuje mnoho těch, kteří kvůli tomu, že na něj vyučující neustále křičel, přestali do autoškoly chodit a do žádné se už nikdy nepřihlásili. Určitě se tomu nemůžeme divit, protože když se člověk něčemu učí, rozhodně nebude nadšen z toho, že na něj někdo neustále jen křičí.

Takový člověk může být poté velmi rozhozený a dělat ještě daleko více chyb. Je spousta vyučujících, kteří se jsou schopni zejména ženám v autoškole smát místo toho, aby jim vše vysvětlili tak, aby to bylo pochopitelné. Stejně tomu tak je i u mužů. Těm také kolikrát člověk musí vše dostatečně vysvětlit. Křičet po někom rozhodně není řešení. Vyučující v autoškolách by si měli uvědomit, že kolikrát učí jezdit člověka, který nikdy předtím nejezdil a tím, že po něm budou křičet v něm vytvoří tak akorát blok, než že by jej něco naučili, a to zejména v případě, pokud se bude jednat o nějakou ženu. Každý člověk může být jednou velmi dobrým řidičem. Je ale potřeba dávat pozor na to, abychom v něm nevytvořili blok, který se klidně může vyskytnout, a to kvůli vyučujícímu.

Je jasné, že automobilový průmysl se musí zmÄ›nit. Å kody, které páchá na životním prostÅ™edí, již zaÄínají být neúnosné, nehledÄ› na snižující se zásoby ropy, a tedy i pohonných hmot. NejoptimistiÄtÄ›jší průzkumy pÅ™edpokládají, že ropa dojde v horizontu 30 – 50 let, a to je hodnÄ› málo.

 

Je vÅ¡ak pravdou, že vlády pÅ™ijímají hned nÄ›kolik opatÅ™ení, kterými se snaží tento problém vyÅ™eÅ¡it. Jedním z nich jsou stále přísnÄ›jší emisní limity, avÅ¡ak ty vzhledem k rostoucímu poÄtu vozidel na silnicích příliÅ¡ nefungují. Tím dalším, o co se snaží, je pÅ™echod na elektromobilitu.

 

 

Tento krok je již v takovém stádiu, že se zaÄíná plánovat rok zákazu prodeje aut se spalovacím motorem, nejprve samozÅ™ejmÄ› tÄ›ch nových, po nÄ›kolika letech budou následovat ta ojetá. A to se mnoha Å™idiÄům nelíbí.

 

Zdá se však, že bez ohledu na jejich protesty to bude naše budoucnost, pokud se podaří vyřešit problémy, které elektrické automobily stále mají – především pak nízkou životnost baterie a nákladnost její výměny. To však není nic, co by se díky technologickému pokroku nedalo zvládnout.

 

 

JistÄ›, tento pÅ™echod nebude ani zdaleka levný Äi bezbolestný. Bude nutné investovat do vybudování mnohem hustší sítÄ› dobíjecích stanic, stejnÄ› jako investovat do výzkumu a vývoje technologií s elektromobilitou spojených.

 

S nejvÄ›tší pravdÄ›podobností se nevyhneme ani nutnosti dotací výrobcům, aby tito mohli snížit ceny. Aby byl totiž pÅ™echod na elektrické automobily možný, musí se tyto nejprve stát dostupnými pro běžného ÄlovÄ›ka. Zatím je vÅ¡ak jejich cena příliÅ¡ vysoká, než aby si je lidé mohli dovolit, a ty ojeté mají velmi nízkou životnost, právÄ› kvůli baterii.

 

Již dnes je vÅ¡ak jasné, že se tyto problémy podaří bÄ›hem nÄ›kolika následujících let odstranit, a že tento typ automobilů se stane na naÅ¡ich silnicích běžným zjevem. Koneckonců, stejnÄ› se cítili lidé, když zaÄínaly první automobily a oni se nechtÄ›li vzdát svých koní. I zde totiž platí, že pokrok zkrátka nezastavíme.